Různé selské a cechovní oslavy byly našim pradědům a prabábám kořením, které dávalo chuť jednotvárnosti všední dřiny a věčnému pohybu v koridoru různých krutých „zvykových práv“. Jinými slovy nikdo si nemohl dělat, co by chtěl, ale pouze co se slušelo a dělalo celá staletí. Nejen Masopust, Posvicení a Dožínky, ale i různé drobnější příležitosti k nepřístojnostem dávaly našim předkům sílu přežít a příležitost přivést nás na svět… Mlynáři stáli společensky mezi všemi stavy (sedláky i měšťáky, panstvem i duchovními), zkrátka každý je potřeboval pro přežití, což by nás mělo poučit. Každý si je rád dobíral, protože se všeobecně vědělo, že jako naši dnešní „parlamentní trafikáři“ si i oni tu a tam něco přivydělají nekalým způsobem… Tehdy se takové kauzy ovšem nepropíraly | |
v „médiích“, které lidi více rozdělují, než spojují, ale zpívaly se při stole, či k tanci, vše se uzdravovalo smíchem. Náš letošní program představí tyto písně a tance za zvuku dobových nástrojů, v o co menším, o to správnějším obsazení, tak, jak asi zněly před příchodem komerčního artiklu zvaného „folklór“. Uslyšíme zvuk nechanické harfy, niněry a všudypřítomných dud. Součástí programu bude vyhlášení soutěže o nejlepší Ratibořický bochník s ochutnávkou chlebů regionálních pekařství a soukromých osob. |